Zdravý životní styl, nebo alespoň snaha o něj, se stal jedním ze základních symbolů posledních let. Možná, že i vy pečlivě studujete etikety na potravinových výrobcích, snažíte se vyhýbat palmovému tuku, rafinovanému cukru a tolik diskutovaným „Éčkům“. Preferujete bio výrobky, oblékáte se do bio-bavlny, snídáte „freshe“ a ke svačině si mixujete výživná smoothie. Občas zkoušíte různá stravování podle raw, paleo nebo vegetariánských zásad. A pokud jste rodiče, své děti důsledně vedete k tomu samému. Je tu ovšem jedno ALE.
Na jedné straně je dobře, že jsme se po letech jisté nevědomosti probrali a není nám jedno, jak (ne)kvalitně se stravujeme, co mažeme svým dětem na chleba nebo z jakých zdrojů pochází suroviny, které si kupujeme. Je skvělé, že upřednostníme raději bio a lokální výrobky v přesvědčení, že pro své tělo děláme lépe. A ten pocit, když si občas zakoupíme něco z „Fair trade“ výrobků, je k nezaplacení.
To všechno je v pořádku. Do okamžiku, než se dostaneme na tenkou hranici mezi přesvědčením a nebezpečným fanatismem. Protože i tady platí, že žádný extrém není dobrý a zdravý selský rozum je vždycky namístě.
Co tím myslím? Představte si tuto situaci.
Po práci v kanceláři, kde celý den sedíte za pracovním stolem, sjedete výtahem do garáží a zasednete na pohodlné sedadlo svého vozu. Zamíříte do nákupního centra, abyste si vybrali ty nejkvalitnější potraviny a těšíte se, jak chutnou a především zdravou večeři si z nich připravíte. Když dorazíte před dům, s námahou přestěhujete nákup na kuchyňskou linku a pustíte se do přípravy vytouženého jídla. Poté se v klidu a spokojeně najíte, nandáte nádobí do myčky, a chvíli poté se uvelebíte v měkoučkém křesle před obrovskou televizí…
Pardon, ale kde je nějaký ten pohyb?!
Jde o smutnou pravdu a nepříjemný, ale typický příklad pseudozdravého životního stylu spousty lidí. Dbáme na to, co a případně kdy jíme, ale přitom tak nějak opomíjíme jistou nedílnou součást přirozeného lidského bytí. A tou je – pohyb.
A teď se nebavíme o nadstandardních fyzických výkonech. Mučit se v posilovně, chodit skupinově hopsat či tančit do fitka, to není pro každého. A pokud vám to není blízké, nemusíte ani běhat v parku nebo šplhat po horách. Vážně, nemusíte (skoro) nic. Pro začátek totiž úplně stačí, budete-li obyčejně chodit. Přirozeně se hýbat. Nic složitého, jen dovolíte svému tělu činnost, pro kterou bylo stvořeno. Protože chůze je zcela základní pohyb, na který se poslední roky až žalostně zapomíná.
A že nemáte čas? To je tak trochu výmluva! Protože pár desítek minut denně se i v tom nejnašlapanějším programu najde. Možná by stačilo o chvíli dřív vstát nebo oželet večerní sezení u oblíbeného seriálu a místo toho vyrazit na chvíli do blízkého parku.
Hodně radosti z chytrého žití přeje
Petr Havlíček a tým Zhubni chytře