Zažili jste někdy pocit životní zahlcenosti? Takové to vtíravé nepříjemno někde hluboko uvnitř a těžko definovatelné pohnutí mysli, která se najednou ocitne zcela paralyzováni a bez nápadu? Stav, kdy máte najednou chuť jen nečinně sedět a zírat do prázdna. A je úplně jedno, jestli zrovna koukáte do monitoru svého počítače nebo na svého partnera. Nevidíte nic. Hledíte skrz a připadáte si totálně mimo.
Dokončit pracovní úkoly, zaplatit složenky, zavolat rodičům a sám jako zodpovědný rodič fungovat? Přemýšlet dopředu, plánovat čas a ještě vyřídit těch sto padesát e-mailů, co vám za poslední tři hodiny přistály ve schránce? Vyslechnout (už zase) opuštěnou kamarádku, zavolat do servisu, protože v autě pořád něco ťuká, a objednat se na preventivní prohlídku u zubaře?
Uuuf a seznam nekončí. Musíte zajistit oslavu narozenin, vymyslet dárky i za obě babičky, vyzvednout tetu na nádraží a připravit si nějakou univerzální odpověď na možné nepříjemné dotazy týkající se vaší stále narůstající váhy. Vyzvednout dort, květiny a … Nic nezapomenout, a hlavně se při tom všem nezbláznit.
Ne. Tohle nemůžete zvládnout!
A tak raději jen sedíte a ztrácíte se v tom nastalém zmatku. Čas se krátí a vaše nervozita stoupá. Absolutně netušíte, odkud začít. Bojujete sami se sebou a sami se sebou si také nevíte rady. Docházíte k překvapivému poznání, že mnohem jednodušší je vést někoho jiného, než uřídit sebe sama.
Pravděpodobně jsme došli k jádru věci. Protože tím nejčastějším důvodem, proč se necítíte tak docela dobře, jste většinou vy sami. Vy jste ten, kdo na sebe nakládá nekonečné seznamy úkolů, a místo jejich proškrtání, delegování anebo odmítnutí, stále šlapete na plyn po vzoru hesla „Když nemůžeš, tak přidej víc.”
Jenže ono to takhle nefunguje. A tak jste ve stálém kolotoči úkolů a horších a horších pocitů.
I když je každý svého štěstí strůjce, nastavit si ho není vždy tak jednoduché. Občas vás životní události a naučené chování, postupně a trochu nenápadně dotlačí do kouta. A je po čertech těžké si takovou situaci vůbec uvědomit, natož s ní pak něco dělat. Ale dříve, než úplně rezignujete a necháte se pohltit další vlnou stresu, zkuste se zastavit.
Možná vás samotné teď napadlo notoricky známé spojení „jaké si to uděláš“, ale tady se to úplně nehodí. Každý jsme originál a každému funguje něco jiného. Ať už je řeč o snaze zhubnout, začít pravidelně sportovat nebo třeba jen lépe vycházet s tchyní.
Jsem přesvědčený, že důležité a zásadní u všech takových snah je začít pěkně od základu. Začít u sebe.
Ať už to působí jakkoli sobecky, nenechte se zbytečně umazat cizím blátem. Uvědomte si, že ten, za koho má doopravdy smysl se ze srdce bít, jste především vy osobně.
Petr Havlíček a tým Zhubni chytře